Paní,vy jste vůl.....

Bydlí vedle v domě.Důchodkyně.Má ráda psy všech ras a moje tatrmanky téměř nejvíc,snad proto,že ji nechtějí sníst.Ale úplně nejvíc má ráda velšteriérku svého vnuka,kterou každé dopoledne hlídá a venčí.Hlídá a venčí ji již řádku let a stejnou řádku roků se to psisko může zvencnout,když vidí jiného psa v okruhu padesáti metrů.

Je to psisko cholerické,neposlušné,abnormálně uštěkané a velice dominantní.A protože výchovu takového psa dostala do ruky ženská,co nikdy psa nevlastnila,natož teriéra a která si myslí,že pes se nesmí plesknut ani,kdyby lovil sousedovic čtyřletého klučinu,je ze psa arogantní asociál.V duchu Rojem spuštěné google bomby musím napsat:psí socka.
Nejvíc mne mrzí,že jsem se již před lety snažil paní vysvětlit,že by to zmítající se hnědočerné nic,,které se snaží vrhnout na mé dva dobrmany (v té době mne ještě vlastnili černý,pětačtyřicetikilový Lord a dvaatřicetikilová hnědá Enola Gay,alias Janis) mělo dostat za své chování na zadek,ale paní mne odzbrojila úsměvem a větou :
"Myslíte? Asi ano,ale to já bych nemohla.Já ji mám ráda."
Osobně jsem přesvědčen,že nemístné chování malé teriérky podporovala tím,že byla jednou ze "zvedaček".Jakmile se k nim totiž přiblížil jakýkoliv pes,paní uchopila řvoucí teriérku do náruče,kde tato mohla na psy povykovat dál.A žádný pes ji za to nezvalchoval,nepodíval se ji přísně do oka a nenaznačil,kdo je v dané situaci pánem.A tak mohlo nezdravé psí sebevědomí narůstat do dnešních rozměrů....
Před pár dny jsem večer zastavil před domem,z auta vypustil dvě dobrmanky s vodítky a vydal se po chodníku domů.To,že jsem v tuto dobu zaparkoval v naší ulici byl zázrak,ale postavit auto ke správnému vchodu by nezvládl ani charismatický David Copperfield.Výš zmiňovaná paní šla po chodníku proti nám a už z dálky zdravila dobrmanky a když jsme se setkali,dožadovala se potvrzení,že ji poznali z dálky,když se jí snaží nyní vyskočit na hlavu.A hned se ptala,cože to ta má ušatá černá holka minule vyváděla?
Na upřesnění a po pravdě musím napsat,že moje nejmladší,Rouzi,je podobný magor,jen s tím rozdílem,že její chování je korigováno a po "zásluze" odměněno.Tu s většími,tu s menšími úspěchy.Tak že kolem psů již prochází bez štěkání a napadání,zato s výrazem hladové šelmy.Pokud jí pes,dle jejího mozečku,nezavdá příčinu,tudíž se nepohne směrem k ní,nenadzvedne vyzývavě obočí,či nedejbože nezačne vrčet či štěkat a tváří se ,jako že ví,že tuhle bitvu by určitě neprohrál,pak je vše v pořádku.V opačném případě je ochotna okamžitě vyrazit k boji.Naštěstí já na druhém konci dálkového koženého ovládání jsem ve střehu a drzému psisku zachraňuji život a milé dobrmance dávám pár facek.Někdy dva páry.Minule se ale velšteriérka zmítala na vodítku tak zdatně a řvala víc,než jindy (a to prosím asi ve vzdáleností dvaceti metrů od nás),že u dobrmanní vztekliny nastoupila přenesená agresivita.Pro neznalé : pes nemůže napadnout to,co je příčinou jeho vzteku a tak vezme za vděk tím,co je mu nejblíž.V našem případě to byla druhá fena.Rázně jsem zakročil a "vyhuboval" a "vysvětlil" černému smradu,že tudy cesta nevede.
Na tuto situaci se mne paní ptala,cože se to tedy dělo a zda mne fena pokousala ?!? Když jsem paní vysvětlil,že v tom případě bych měl doma na zdi krásnou kůži,začal jsem se od milé paní dozvídat nové aspekty povahy jejich teriérky.
"To já jsem pokousaná každou chvíli." – a ještě přidává úsměv
"To si děláte srandu! A co s ní pak děláte?" – nevěřím vlastním (jiné nemám) uším
"No nic,já k ní pak nesmím." – opět úsměv
"A to čekáte,až se s váma zase začne kamarádit? Jo?"
"Nooo,to ona je třeba v obýváku a nikdo tam nesmí.To by nás pokousala."
- já nemám slov a tak zírám -
"On k nám už nikdo nechce chodit.Oni se jí všichni bojí." – ten úsměv má snad nalepený ...
- já se dostávám z bezalkoholového opojení a navrhuji s nadsázkou :
"Tak já si někde půjčím flintu a zastřelím ji,ne? To přece nejde!"
- a vzpomínám,že jsem ji před lety varoval,že jí ta bestie jednou pokouše
Ale paní si na naše rozhovory zřejmě také vzpomněla a opět se zlehka usmála:
"To nééé...to nemůžete,já ji mám ráda."
Tu ženskou mám svým způsobem rád,ale mám sto chutí ji něco říct ...

Chlastání,lízání a ostatní od pátku do neděle ...

Tak a nyní musím napsat,jak to bylo doopravdy.Podle nadpisu by se mohlo zdát,že jsem si ze svého příbytku udělal sídlo neřesti,ale je to trošku jinak.I když ...

S MaFre jsme se již nějakou dobu domlouvali,že si z důvodu ochrany duševního zdraví vylejeme čumáčky destiláty jakékoliv kvality,ale míry veliké.A nějak se schumelilo,že skřítek tento víkend slavil narozeniny.A jako správný skřítek má narozeniny stejný den,jako jeho tatík.Takže radost dvojitá.MaFre toto ale netušila a dorazila v pátek večer na obyčejnou ožrávandu... Skřítek samozřejmě již spal,když se špuntovala první sedma Medvědí krve.Na zkažení má tento rarášek ještě pár let čas.Jen tak pro zajímavost:jezdí k vám také návštěvy vybavené lahví mléka?(do kávy,samozřejmě...)
Nejprve jsme si pustili z DVD Iron Maiden z Ria a mezitím prohlížely staré černobílé obrázky,na kterých byli naši společní známí.A pak jsem udělal osudovou chybu,když jsem do přehrávače vložil placku s legendárními LedZep.Kdo má vědět,že je lídr velkou platonickou láskou MaFre? Natož alkoholem posilněnou? Už se do přehrávače nic jiného nesmělo dát,ale upřímně – ani bych nechtěl měnit,protože legrandy jsme si užili dost.MaFre vyhrožovala,že Plantovi olízne pupík a já přemýšlel,zda mám z obrazovky utřít raději prach....

Potom jsme pokořili zelenkavé pití z řádu lepidlovitých,které mne zaujalo hezkým obrázkem listu a poučením,že je vyrobeno z konopí a člověk má vyzkoušet vše...nebo skoro vše.Jenže tento pohon je málooktanový a my měli žízeň převelikou a tak došlo na skřítkovu irskou ... Od minulého roku jsem se rozhodl,že prckovi na narozeniny koupím vždy jednu lahev vizoura a až z něj bude dospělák,dostane řádku několikaletých lahviček.No nestarám se o něj úžasně??? :-))) 

A Plant pořád nádherně pěl a MaFre pořád jen slibovala. A pak jsem omdlel ... to se mi občas stává...občas,když piju.Zejména vysokoprocentní alkehol.Co se dělo dál, vím tedy jen z vyprávění a myslím,že to již psát nebudu.Neb je to neslušné.Ale Philipska má i nadále obrazovku lehce vyboulenou....ty lidi jenom slibujou...!

SOBOTA : návštěva odjela,skřítka jsem vzal do obchodu,aby si k drobným dárečkům v podobě magnetů s Krtečkem a Ferdou (taková plata,která se mu líbila na veletrhu hraček a já je tajně propašoval domů) vybral pohádku.Doba je jiná a tak šlo samozřejmě o stříbrnou placku.Koupili jsme Shreka 2 a hned se na něj běželi kouknout.I když ho známe,protože jsme ho již doma měli,ale byla to pálenice a začala zlobit.Jinak se celkem nic nedělo.
NEDĚLE : byla tím dnem D.V cukrárně jsem měl objednaný ovocný dort a tak jsme vzali tarmanky a šli ho vyzvednout.A hned jsem měl zkažený začátek dne.Nějaký blb nám vyrobil dort sice ovocný,ale jahody si popletl s borůvkama o chybějící čtyřce ani nemluvě... Trošku jsem personálu vyhuboval,ale dort si vzal,protože skřítek měl dort slíbený a bez dortu nemůžou být narozeniny... Čtyřku jsem vyrobil doma barevným sypáním – nic moc,ale prckovi se to líbilo a to je hlavní.I když ze začátku dělal drahoty (věděl,že tam mají být jahody a jako správný skřítek občas trošku zlobí ... ).Špuntli jsme si šampáňo pro rarášky a docela si to užili.
Na to,že skřítka mi v pátek předala jeho PM se slovy "má trošku nudličky" a on měl 37,8,tak to byl celkem podařený víkend.(Skřítek se povaloval,já do něj hustil uzdravovadla,v bedýnce pohádky,v lednici pochutiny,....)

(Víte,proč je tady tolik obrázků R.Planta ? :-))) ) 

Weekend plný zážitků ...

O víkendu jsme měli být na chatě kamaráda a slavit tam narozeniny mého dvorního autolékařa a úhlavního přítele M.Jenže počasí nám nemělo přát a protože se trachtace mělo účastnit hejno skřítků,akce byla odvolána.To mne trochu rozlobilo,neb jsem nahlásil dovolenou,ale kamarád zosnoval náhradní plán...v sobotu se šla porcovat vepřová kolena do místní nekuřácké restaurace.

Účastníků bylo méně,než se mělo setkat na oné chatě,ale zdravé jádro zůstalo.Bohatě jsme pojedli a já díky skřítkovi,který si poručil kuřecí řízek a snědl asi jen třetinu,si zhuntoval žaludek na další dva dny.Skřítek vedl důležité hovory s kolem sedícími tetami a pak ukořistil několik prázdných lístků a tak jsme malovali.Na to,že jsme se poroučeli už po dvou hodinách,jsme toho stihli celkem dost.

O program na neděli jsem se postaral s dovolením sám tím,že se mi podařilo v soutěži na rádiu Beat (jediném,které poslouchám...fakt) vyhrát dvě vstupenky na veletrh modelů a hraček.Na výlet nás vyrazilo pět dospěláků a čtyři skřítci.Nejprve jsme museli navštívit sídlo onoho rádia a protože v téže vilce sídlí i rádio Kiss (obě rádia patří jednomu majiteli),tak hned v recepci na nás z fotografie blahoskloně shlížel můj kamarád Dejvy,který tu dělá moderátora.To jsem si nemohl nechat ujít a skřítka jsem pod Davídka visícího na zdi aranžoval.Potvůrka malej dělal obličeje,kroutil se a vůbec vyváděl neplechu.

Pak jsme v rámci dne otevřených dveří odpověděli na pár otázek (teda bylo jich celkem dost),ohodnotili v nich moderátory ("Kachnička" ode mne dostala jedničku s hvězdou.),dostali za to prezent v podobě dvojcédé Pražského Výběru (to jsme ale čuměli!),pokoukli po vilce,přes prosklené dveře zahlédli známého hudebníka (K.Palmer)dávajícího rozhovor do éteru a vyrazili směr Letňany.
Modely letadel,vlaků,aut a lodí bylo přehršel,ale skřítka více zajímal obsah haly druhé. V té byl ráj pro skřítky.Toho mého jsem musel odvádět od jedněch hraček,nebo stavebnic proti jeho vůli,ale jen proto,aby jsme se o pár metrů dál zastavili u druhých.Být po jeho,sedl by si k první volné stavebnici a nic ostatního by neviděl.A ačkoliv jsem dobrý hospodyň.. a dojídám po něm řízky ke škodě svého zdraví,oběživem jsem se zásobil a tak jsem mohl několik bankovek vyměnit za pár autíček a drobností...to aby měl skřítek památku na výlet a já mohl několik starých s poruchou trvalého rázu vyhodit do koše.Tajně!Cestu domů jsme prospali a myslím,že nám bylo fajn.

Black Jack - hlášení v téměř pěti měsících... -

Tak mi páníček od jednoho hafana poslal jedno z pravidelných hlášení ... mám z nich (z páníčka i z pesana) opravdu radost.No není to skvělé,když víte,že jste dali štěně člověku,který má opravdu zájem a nenechá psisko růst jak dříví v lese ? Část hlášení vám běz vědomí autora přepíši ... snad mne za to ti dva nepokoušou.

Povaha: zdá se, že bude výborná. Celkem ochotně se učí:
"ke mně" přivolání cca 99% úspěšnost (1% když je nažraný — to se mu moc nechce, ale pak většinou milostivě přijde), zvládá i přivolání posunkem, otázkou zatím je jak se bude chovat mezi ostatními psy na cvičáku a za "provozu",
"sedni" bez problémů hlasem i posunkem,
"štěkej" celkem ochotně hlasem i posunkem,
"k noze" pochopil tento týden a dokáže to už i bez vodítka,
"zůstaň" = problém, protože se bojí, že ho tam zapomenu,
"aport" celkem rád, ale ještě neví, že ho má odevzdat (tahá už asi kilovou dřevěnou činku),
na kočky a srnčí (máme za plotem) nereaguje než že si štěkne, ale většinou ne, k ostatním psům je vstřícný a bezproblémový, na cizí lidi má ostrý start, ale pak by je ulízal. Byl se mnou dvakrát na hřiby (cca 15 km) byl bez vodítka a bez problémů. Největší vzdálenost mezi námi byla asi 20 metrů a to si hlídá. Já se mu totiž sem tam schovám a to ho znervózňuje. Můžu si to dovolit — za naším je pole a remízky cca 2 x 2km. Téměř sterilní prostředí. Na cvičáku ještě nebyl.
.......
Rád a ochotně bojuje s hadrou a dokonce nepustí i když mu padne přes oči a nevidí. Nebožka pustila. Holt je to pes. Sem tam ohrne pysky a dostane facku, takže už to začíná chápat, ale vše je v normě. Kupodivu zatím nic nezničil, alespoň se nepamatuji, a nejraději má na hraní moje staré tričko a prázné PET lahve.
IQ asi 250, protože je vyčuraný jak mraky. Naprosto přesně ví, kdy ho chceme dát do kotce. Ráno je tam dřív než já, protože čeká na žrádlo, odpoledne, kdyby tam měl roštěnky, tak se posadí 10 metrů před kotec a čeká (většinou ho tam donesu, ale kdo má tahat 20 kg!). Je ohromně společenský a nerad je sám.

Když má nový majitel ještě smysl pro humor,je to paráda.

Skřítek nechce spát ...

Není toho mnoho,co bych po svém skřítkovi chtěl. Snad jen,aby správně jedl,po jídle chodil spát,nemlátil s hračkami,neukazoval na všechny věci v obchoďáku s výrazem:"To chci" a ještě pár věcí,na které si honem nevzpomenu.Ale myslím,že na malého skřítka je to moc.

Nebo možná není,ale ten rarach miniaturní dělá vše proto,abych si to myslel. A protože s rarášky,skřítky a jinou miniaturní havětí mám pramálo zkušeností,tak mu to někdy baštím a někdy mne to naopak přivádí do stavu šíleného,hysterického skřeta. Samozřejmě,zjišťuji zjištěné a objevuji objevené. A nechápu dávno pochopené... Proč,když vydám jednoduchý povel: "Na tom písku si normálně hraj,neházej těma kamínkama a neházej písek." má během pěti minut skřítek písek na hlavě,za tričkem a po celkovém ohledání i v teplácích? Miniaturní slipy nevyjímaje? Proč,když špínu miniaturu vkládám do vany,ve které je přiměřeně vody,nadbytek pěny a různých plovacích skřítčích věcí,potřebných ke koupeli,si bláhově myslím,že stačí špindíru poučit o tom,že ve vaně se sedí,v žádném případě nestoupá a už vůbec se do vody nedávají věci,jež jsou na poličkách po zdech? Jak je pak možné,že mi při jedné z četných kontrol s bezelstným výrazem scvrklina hlásí,že ta otevřená lahev od psího šamponu,která se kolébá v chladnoucí vodě,byla fakt prázdná? A jak je možné,že v zařízení,které se využívá ve všední dny k odkládání skřítků,se po poledním jídle můj skřítek radostně a bez odmluv oddává polednímu spánku, zatím co když jsme doma tvrdí,že se mu očička nezavírají a vůbec,ale vůbec se mu spinkat nechce a pak během několika milisekund upadne téměř do bezvědomí právě v ten nejnepříhodnější okamžik? Nejnepříhodnější samozřejmě pro mne. Skřítkovi je to fuk. Tak se toho budu muset o těchto trpajzlících ještě mnoho naučit.Jinak se zblázním.A odvezou mne do Havlíčkova Brodu,nebo tak podobně....A budou na mne dělat pokusy....A sledovat mne špehýrkou v polstrovaných dveřích.... A dělat si o mém chování poznámky...A zkoušet na mne nové sedativa,barbituráty a jiné preparáty...POMÓÓÓC...

Skřítek zlobí mě a skřítka zlobí malá dobrmanka.

Když mne někdo popohání,občas roztočím své mozkové závity rychleji a když mne chválí,ještě rychleji. A protože mi jedna osůbka pohladila ego,rozhodl jsem se,že dohoním zameškané. Alespoň trošičku....

Ačkoliv u mne skřítek bydlí každý druhý týden,nenapsal jsem o něm téměř nic...možná proto,že je můj a tak nějak se o něj nechci dělit. Ale protože skříteček někdy děsně zlobí a někdy vymýšlí lumpárny,rozhodl jsem se,že ho prásknu...
Můj skřítek měl pěkné dlouhé vlasy.Než si do nich šikovně vetknul žvýkačku.Tak šikovně,že toho jeho matka využila k ostříhání.Nejprve vršku skřítčí makovinky a po několika dnech i přes mé protesty,zbytku.Když se na něj podívám,vybavují se mi povinné školní filmy ze Sovětského svazu. Brrrr... Mám ruského skřítka!... Jediné plus a přiznávám,že veliké,je to,že se mu nebude potit kebulka a možná se mu tím pádem nebude přehřívat a nebudou se v ní "vyrábět" skřítčí zlotřilosti.Ale zatím to nefunguje! Možná,ale jen možná proto,že skřítek utrpěl zánět spojivek a musí nosit čepici s kšiltem a brýle.

Protože u nás stále ještě přebývá jedna dobrmaní slečna,trávíme s ní a s ostatníma holkama hodně času. Skřítek tvoří na minipískovišti bábovky a já poposedávám,hraji si s minidobrmankou a hlídám velké psice,aby se neproděravěly,když někdo kráčí kolem vrat.
A ta malá vymyslela nový způsob zábavy:přiběhne za skřítkem,párkrát do něj žďuchne nosánkem a pak mu sekne lopatku či bábovku a uteče s lupem na druhý konec zahrady. A skřítek piští,že krade a jde jí to sebrat. Rychle se naučil,jak okrást malou zlodějku,aby se ho nebála a tak hned,jak se otočí,psinka lítá kolem něj a čeká,až pískonářadí zase někam odloží. A takhle pořád dokola.....

Týden (necelý) se skřítkem.

Tak jsem se rozhodl,že zas něco vygeneruji ze svých mozkových závitů. Ale o těch malých štěnicích zatím není ještě pořád co psát. A tak bych snad mohl napsat o jednom skřítkovi....

O skřítcích se toho ví celkem dost. Jsou malí,rozpustilí,každou chvilku špinaví,hubatí,ale také velmi veselí a hraví.Skřítci jsou zákonem chráněni. A máme je rádi. Tedy alespoň ve většině případů to tak je. Jednoho takového skřítka opečovávám. Sic jen každý druhý týden a opečovávání tohoto druhu mi teprve začalo nedávno,ale již teď vím,že to nebude žádná prča... Ale chtěl jsem to tak, protože chci mít jistotu,že ze skřítka vyroste slušný chlapík. Po tomto týdnu jsem se utvrdil v několika věcech: skřítci trpí výpadky sluchu a když jim uši fungují,stejně v nich mají nastaven spamový filtr.Za spam je u nich považováno vše,co by je chtělo, byť jen trošku,umravňovat či zklidňovat. A nedej Bože (pardon!),když je přiložena příloha s nějakým konfiguračním souborem ! To se buď stávají uši skřítka nepoužitelné,nebo celý skřítek. Vypíná mozkové funkce,celý ztuhne a výraz očí by se dal připodobnit pohledu duševně nemocného pacoše,který se již dvacet let účastní pouze jednoho hudebního festivalu. Na druhou stranu,pokud skřítkovi necháte prostor pro seberealizaci a osobně se účastníte,je s nimi veliká sranda. A občas z nich padají perly v podobě úžasných větných spojení. Skřítek má totiž komunikační schopnosti rovné své výšce. Čím menší skřítek,tím menší slovní zásoba,ale tím větší zábava. To by bylo pro dnešek asi vše. Jen na doplnění:můj skřítek se jmenuje Jakub a jsou mu tři a půl roku....