úterý 7. března 2006

Nejen o paní S, která se u píchání svléká a nechce vidět ptáka,o hadu nemluvě …..

Je to již drahnou řádku let, co jsem pojal nápad,že si nechám na paži vyrobit obrázek.
A jeden šikovný tatér mi ho opravdu zhotovil. To,že je jich víc, není v tomto příběhu podstatné.



Kdysi,když jsem ještě bydlel v malém městysu, kde jsem vlastnil byt od svého bývalého zaměstnavatele, chodíval jsem na návštěvu ke kamarádovi-spolupracovníkovi, který bydlel jen o patro níž. S ním jsem hrával šachy a s jeho fajn ženou jsme zase chodívali na chodbu na kávu a cigáro.A občas se k nám přidala paní S. Kamarádka mých známých.Byla to velice naivní žena. Po dočtení možná někdo řekne hloupá, ale já si myslím,že tomu tak není a nebylo. Nebyla jen světaznalá ….
K jejímu pojímání faktů se váže několik historek,které jsou opravdu vypečené a já je musím napsat,dřív,než je zapomenu.

Ten den jsme seděli na chodbě s kamarádkou,popíjeli kávu,vykuřovali již zmíněné cigára a já byl druhý den hrdým majitelem dravce a hada, schovávající se pod rukávem trička levé ruky. Po chvíli přišla paní S a kamarádka ji šla také vyrobit hrnek kofeinu a já se chystal hned po jejím návratu odejít. Nechtěl jsem paní S nechat samotnou a tak jsem se snažil ji něčím pobavit. „Chcete vidět,jakýho mám ptáka?“ zavtipkoval jsem a chtěl se jí pochlubit cizím peřím. Hrůza,zděšení a málem pád ze schodů. Zakrývání očí, zatím co já sahal pouze po rukávu … A k tomu výkřiky: „Ježíši,nééé…, neukazujte mi toooo …“. Má kamarádka přiběhla z bytu,cože se to děje za příkoří její známé a nejdříve nic nechápala.Pak propukla v obrovský smích.Já řval také a paní S se za chvíli začala také usmívat… A aby mi dokázala, že holt už je taková, vyprávěla další veselé příhody.

Například o tom, jak kdysi vyfasovala od lékaře Tetracyklin v tobolkách (znáte to, vypadají jak z bakelitu) a protože s nimi ještě neměla zkušenost, pečlivě z nich účinnou látku dolovala po rozloupnutí. A každému si účinek antibiotik pochvalovala, jen kdyby se to tak blbě nedostávalo ven a nebylo to tak hnusně hořké.

Nebo, jak se rozhodla, že si nechá propíchnout uši na náušnice, když už to její rodiče opomněli udělat. Dohodla si to u svého lékaře a protože sestra u tohoto byla její známou, jala se vyzvídat,zda ji náhodou nepoteče moc krve. A ta dobrá duše, jelikož paní S opravdu dobře znala, ji upozornila, že hrozně a ať se raději svlékne do půl těla, aby jí stříkající krev nezničila parádní ohoz. Jaké bylo překvapení doktora, když na něj čekala pacientka, co chtěla dírky na náušnice, s obnaženými prsy číslo pět ….

Této příhody jsem okamžitě využil (neb jsem dobrák od kosti) a upozornil paní S, že dnes je to snazší a náušnice se nastřelují. A ukázal ji své ozdoby v levém boltci. Hádáte správně,paní S počala hloubat, jak že se to nastřeluje…. Zvolil jsem těžký kalibr a s klidným hlasem řekl, že asi tak na pět metrů. Jen že je problém, kdyby se jeden hnul, že by to taky mohl mít v nosu. Má kamarádka umně skrývala smích a jak jsem napsal, paní S není hloupá. Chvíli se dívala na mne, chvíli na kamarádku a po chvíli řekla :
„ Hele,že si ze mě dělá prdel? To není možný,že kecá,že jo? “

Pak že s ženskýma není zábava ...