Bydlí vedle v domě.Důchodkyně.Má ráda psy všech ras a moje tatrmanky téměř nejvíc,snad proto,že ji nechtějí sníst.Ale úplně nejvíc má ráda velšteriérku svého vnuka,kterou každé dopoledne hlídá a venčí.Hlídá a venčí ji již řádku let a stejnou řádku roků se to psisko může zvencnout,když vidí jiného psa v okruhu padesáti metrů.
Je to psisko cholerické,neposlušné,abnormálně uštěkané a velice dominantní.A protože výchovu takového psa dostala do ruky ženská,co nikdy psa nevlastnila,natož teriéra a která si myslí,že pes se nesmí plesknut ani,kdyby lovil sousedovic čtyřletého klučinu,je ze psa arogantní asociál.V duchu Rojem spuštěné google bomby musím napsat:psí socka.
Nejvíc mne mrzí,že jsem se již před lety snažil paní vysvětlit,že by to zmítající se hnědočerné nic,,které se snaží vrhnout na mé dva dobrmany (v té době mne ještě vlastnili černý,pětačtyřicetikilový Lord a dvaatřicetikilová hnědá Enola Gay,alias Janis) mělo dostat za své chování na zadek,ale paní mne odzbrojila úsměvem a větou :
"Myslíte? Asi ano,ale to já bych nemohla.Já ji mám ráda."
Osobně jsem přesvědčen,že nemístné chování malé teriérky podporovala tím,že byla jednou ze "zvedaček".Jakmile se k nim totiž přiblížil jakýkoliv pes,paní uchopila řvoucí teriérku do náruče,kde tato mohla na psy povykovat dál.A žádný pes ji za to nezvalchoval,nepodíval se ji přísně do oka a nenaznačil,kdo je v dané situaci pánem.A tak mohlo nezdravé psí sebevědomí narůstat do dnešních rozměrů....
Před pár dny jsem večer zastavil před domem,z auta vypustil dvě dobrmanky s vodítky a vydal se po chodníku domů.To,že jsem v tuto dobu zaparkoval v naší ulici byl zázrak,ale postavit auto ke správnému vchodu by nezvládl ani charismatický David Copperfield.Výš zmiňovaná paní šla po chodníku proti nám a už z dálky zdravila dobrmanky a když jsme se setkali,dožadovala se potvrzení,že ji poznali z dálky,když se jí snaží nyní vyskočit na hlavu.A hned se ptala,cože to ta má ušatá černá holka minule vyváděla?
Na upřesnění a po pravdě musím napsat,že moje nejmladší,Rouzi,je podobný magor,jen s tím rozdílem,že její chování je korigováno a po "zásluze" odměněno.Tu s většími,tu s menšími úspěchy.Tak že kolem psů již prochází bez štěkání a napadání,zato s výrazem hladové šelmy.Pokud jí pes,dle jejího mozečku,nezavdá příčinu,tudíž se nepohne směrem k ní,nenadzvedne vyzývavě obočí,či nedejbože nezačne vrčet či štěkat a tváří se ,jako že ví,že tuhle bitvu by určitě neprohrál,pak je vše v pořádku.V opačném případě je ochotna okamžitě vyrazit k boji.Naštěstí já na druhém konci dálkového koženého ovládání jsem ve střehu a drzému psisku zachraňuji život a milé dobrmance dávám pár facek.Někdy dva páry.Minule se ale velšteriérka zmítala na vodítku tak zdatně a řvala víc,než jindy (a to prosím asi ve vzdáleností dvaceti metrů od nás),že u dobrmanní vztekliny nastoupila přenesená agresivita.Pro neznalé : pes nemůže napadnout to,co je příčinou jeho vzteku a tak vezme za vděk tím,co je mu nejblíž.V našem případě to byla druhá fena.Rázně jsem zakročil a "vyhuboval" a "vysvětlil" černému smradu,že tudy cesta nevede.
Na tuto situaci se mne paní ptala,cože se to tedy dělo a zda mne fena pokousala ?!? Když jsem paní vysvětlil,že v tom případě bych měl doma na zdi krásnou kůži,začal jsem se od milé paní dozvídat nové aspekty povahy jejich teriérky.
"To já jsem pokousaná každou chvíli." – a ještě přidává úsměv
"To si děláte srandu! A co s ní pak děláte?" – nevěřím vlastním (jiné nemám) uším
"No nic,já k ní pak nesmím." – opět úsměv
"A to čekáte,až se s váma zase začne kamarádit? Jo?"
"Nooo,to ona je třeba v obýváku a nikdo tam nesmí.To by nás pokousala."
- já nemám slov a tak zírám -
"On k nám už nikdo nechce chodit.Oni se jí všichni bojí." – ten úsměv má snad nalepený ...
- já se dostávám z bezalkoholového opojení a navrhuji s nadsázkou :
"Tak já si někde půjčím flintu a zastřelím ji,ne? To přece nejde!"
- a vzpomínám,že jsem ji před lety varoval,že jí ta bestie jednou pokouše
Ale paní si na naše rozhovory zřejmě také vzpomněla a opět se zlehka usmála:
"To nééé...to nemůžete,já ji mám ráda."
Tu ženskou mám svým způsobem rád,ale mám sto chutí ji něco říct ...
Žádné komentáře:
Okomentovat