Druhý dopis z H.

 – druhá strana mexického dolaru. 


Ahoj a psího hubánka na ouško.

Tak ti tedy musím napsat,jak je to doopravdy.Koukala jsem,že ten hnědej seladon o mne nic pěkného nepíše,tak ti o něm musím také něco napsat.Pořád si hraje na inteligenta psího a přitom je to někdy pěkný ťululum.Fakt,jako štěně.Tuhle roztahal nějaké oblečení a chtěl si to oblíknout,jako že bude frajer,jako páníček.Ha ha,tričko si chtěl natahovat,jako kalhoty. A potom se do toho zamotal,že mi ti ho bylo fakt líto.Tak jsem mu chtěla pomoc, ale stejně jsem se mu smála a on ti mě raťafák normálně spoutal! No věřil bys tomu?

Oni si tu ze mne dělají všichni srandu.Panička tvrdí,že chci vypít vodu z takového zařízení,odkud ta voda pořád stříká a nebo že se to snažím čumáčkem ucpat a prý se děsně divím,že tam ta voda pořád je. A každýmu to o mě vykládá! A já jen tomu hnědému trdlu ukazuju,jak inteligentní pes pije. Fakt,na psí tlapku.

No,ale jinak jsou tu na mne hodní a Bručoun mne i bránil před jedním hnusným místním vovčákem,co mi potrhal to ouško,když jsem byla menší. Tak jsem se rozhodla,že to s nima tedy vydržím,nooo.
Tak já už běžím a zkusím tam vypít tu vodu,měj se krásně.
Éndžl,to je Andílek,víš?(Ale ten vořech mi říká Ušatý torpédo!)