To se to fotí,když je světlo a je co.

Minulý týden jsem si došel na dětské hřiště za školou,kam vyvádějí učitelky děcka po obědě,pokud ty nejsou hned odvedeny po škole domů. Černou ušatou i její hnědou máti tam mám kde uvázat a skřítek nechtěl ještě jít,mohl jsem tasit aparát a děcka při hrách fotit.A protože jsem již mezi dospělým dozorem i dětmi postava profláklá a tudíž nejsem brán za ouchylu ouchylnýho, nebyl jsem ušvihán švihadly,ani ukamenován.

Později odpoledne jsem odvezl prcka na trénink v čutané a když už jsem byl v ráži a hrál si na sportovního reportéra, tak jsem nacvakal i tuhle drobotinu.

Skřítek školákem.

Všechny černé sny se uskutečnily a skřítek nastoupil do školy. Do té,ve které jsem i já zanechal nesmazatelné stopy.  :-D

Naštěstí již v ní nejsou přítomny komunistické mumie,které se snažily o deformaci mého pohledu na svět a tak bude mít prcek život o psí chlup jednodušší. Snad.Ještě ráno se snažil usmlouvat dálkové studium,ale bylo mu vysvětleno,že takto na tom vydělá přestávky a časem i dospívající spolužačky. No,pravda,ty spolužačky jsem si přidal ze vzpomínek já,ale on to jistě také uvítá.
A jinak mne dost pobavil:

Kdy se jí ta svačina?
O přestávce mezi hodinami.
Kolik těch přestávek budu muset v té škole být?
Čtyři.
Hmm...ale tolik toho nesním......

No,není to chytrý chlapec?  :-)

Paní učitelka prcky přivítala,rozdala dobroty a rodičům "naložila" úkoly.

Fotil jsem ode dveří,protože rodičů těch malých Einsteinů tam bylo opravdu velké množství.

Přírůstek v rodině ... ... aneb láska na celý život.

Krásná,malá, šikovná a dělá,co mi na očích vidí.A do ruky je taky akorát.
Už mne nebavilo vyhazovat 80 procent obrázků,což bylo samozřejmě zapříčiněno i  tím,že jsem si na umělce nejraději hrál,když bylo světla pomálu. A tak jsem se  rozhodl,že udělám změnu. A i když je to ta nejobyčejnější,nejmenší, pořád je  to digitální zrcadlovka. A myslím,že si budeme vyhovovat,už jen z toho důvodu, že nemíním aspirovat na fotografické stupně slávy. A hned včera jsem vzal skřítka na dětské dopravní hřiště a i když lehce pršelo,nějakou dobu jsme tam vydrželi.
Samozřejmě jsem také zvěčnil jednu tatrmaní holku,ale ta na mne dělala trošku "tlamy" .

Čutálista ...

... vydělávající hromady peněz ze skřítka asi nebude,ale zatím ho to baví,tak co.
Nejprve byl nadšený,když se o oddílu pro nejmenší dozvěděl,ale okamžitě dostal studenou sprchu poukázáním na to,
že bude muset chodit trénovat.
A protože je pravda to o těch padajících jablkách, myslím si,že tato hra zůstane maximálně jeho koníčkem.
No,hlavně že má nějakou zálibu a nesedí jen u bedny. Na druhou stranu je pravdou,že postoje na vítězné
fotografie mu jdou takříkajíc samy a tak by mohl jednou alespoň dělat dubléra těm šikovnějším,co se týče hry,ale neschopným zapózovat fotografům akreditovaným na MS a podobné podniky.

Obrázek je staršího data,kdy ještě hošové trénovali venku.
Nyní chodí do tělocvičny a před týdnem se dokonce zúčastnili jakéhosi turnaje
a nebyli poslední.

Zapomněl bych na divadlo jak na smrt vlastní tchýně.

Ne, že bych v současné době nějakou disponoval, ale představa je to pěkná.

Známý nás nedávno pozval do divadla. Tedy hlavně skřítka. Šlo o pohádku, kterou na závěr jakéhosi festivalu sluchově postižených dětí hrál v našem divadle podle přízvuku některých účinkujících, soubor z Brna nebo alespoň z blízkého okolí této metropole.
Pro děti šlo asi opravdu o pohádku, pro mne spíše o dětské představení. Nějak mi tři hlavní hrdinové, vystupující v montérkách s laclem, s pohádkami mého dosti vzdáleného mládí nejdou dohromady. Prostě mám pohádky spojeny s promiskuitní Boženou Němcovou, Popelkou s třemi ořechy, sestrou Červeňáčka s Československým vlčákem (všímejte,jak jsem k té kynologii tíhl od mala), nádherně obrostlým lesním mužem s pařezem na hlavě, nebo roztomilým hmyzožravcem, postrachem všech zahrádkářů.

Je pravda, že v době vlády rudých vrahů by toto představení sklízelo velký úspěch i u dospělých a zcela jistě by bylo zařazeno na černou listinu. Oni totiž ti tři hlavní hrdinové – bratři,které ztvárnily dvě slečny a jeden mládenec, se rozhodli, že se vydají pryč – za komíny
(všímejte – pryč ze smogu a špíny a zničeného životního prostředí).Dostali se k jakýmsi pěstitelům melounů (jižní,slunečné kraje!),kteří se maskovali velikými hlavami a mluvili divnou,nesrozumitelnou řečí (tady by již pochopil o co jde i nejnatvrdlejší předseda stranické buňky). Zajímavě byl i naznačen přesun tří bratrů do vysněné země. Letěli na velkém čápovi. (Ho,hó. Jasná narážka na tolik oblíbené ultralighty, nezachytitelné radary! )
Jako vypravěč se angažoval zlotřilý dědek, který se zprvu tvářil,že je hodný pohádkový dědeček a při tom kradl veškeré buchty, které měly být potravou pro hodného obra. (Tady není snad nic vysvětlovat.)
Samozřejmě vše skončilo dobře, buchty byly objeveny, dědek díky bratřím zpacifikován a odmaskovaní zemědělci se vrátili z emigrace zpět domů. Z tohoto pohledu se mi to představení začíná zpětně i zamlouvat. Skřítkovi a ostatně všem přítomným prckům se líbilo okamžitě. Což potvrzuje, že děti jsou velice vnímavé a mohli bychom se od nich mnohému učit. Nakonec si repliky došly na pódium , kde průchodem kulisy, která vyjadřovala obří tlamu, dokázaly, že v nich vyrůstá odvážná generace a byly odměněny po opravdové buchtě.

Po představení jsme si došli i se známými a jejich skřítkem na oběd do vcelku pěkné vinárny, kterou se ten můj snažil vyzdobit kečupem, který si poručil k hranolkům. Díky otcovské autoritě jsem vše zvládl a tak ušetřil za vystěhování vinárny,vymalování,nastěhování nábytku zpět a ušlý zisk. Nakonec jsme se všichni ještě přesunuli do naší jeskyně, kde jsme popili kávu, něco málo poplkali a nakonec s prckem udělali návštěvě pápá. Skřítkovi se tento den velmi zamlouval a to bylo to hlavní. A protože se rozhodl, že do divadla budeme chodit pravidelně, chodím nyní častěji kolem vývěsky .
Jako malý závdavek si dáme zítra Den záchranářů. Tak snad bude pěkně.

Chlastání,lízání a ostatní od pátku do neděle ...

Tak a nyní musím napsat,jak to bylo doopravdy.Podle nadpisu by se mohlo zdát,že jsem si ze svého příbytku udělal sídlo neřesti,ale je to trošku jinak.I když ...

S MaFre jsme se již nějakou dobu domlouvali,že si z důvodu ochrany duševního zdraví vylejeme čumáčky destiláty jakékoliv kvality,ale míry veliké.A nějak se schumelilo,že skřítek tento víkend slavil narozeniny.A jako správný skřítek má narozeniny stejný den,jako jeho tatík.Takže radost dvojitá.MaFre toto ale netušila a dorazila v pátek večer na obyčejnou ožrávandu... Skřítek samozřejmě již spal,když se špuntovala první sedma Medvědí krve.Na zkažení má tento rarášek ještě pár let čas.Jen tak pro zajímavost:jezdí k vám také návštěvy vybavené lahví mléka?(do kávy,samozřejmě...)
Nejprve jsme si pustili z DVD Iron Maiden z Ria a mezitím prohlížely staré černobílé obrázky,na kterých byli naši společní známí.A pak jsem udělal osudovou chybu,když jsem do přehrávače vložil placku s legendárními LedZep.Kdo má vědět,že je lídr velkou platonickou láskou MaFre? Natož alkoholem posilněnou? Už se do přehrávače nic jiného nesmělo dát,ale upřímně – ani bych nechtěl měnit,protože legrandy jsme si užili dost.MaFre vyhrožovala,že Plantovi olízne pupík a já přemýšlel,zda mám z obrazovky utřít raději prach....

Potom jsme pokořili zelenkavé pití z řádu lepidlovitých,které mne zaujalo hezkým obrázkem listu a poučením,že je vyrobeno z konopí a člověk má vyzkoušet vše...nebo skoro vše.Jenže tento pohon je málooktanový a my měli žízeň převelikou a tak došlo na skřítkovu irskou ... Od minulého roku jsem se rozhodl,že prckovi na narozeniny koupím vždy jednu lahev vizoura a až z něj bude dospělák,dostane řádku několikaletých lahviček.No nestarám se o něj úžasně??? :-))) 

A Plant pořád nádherně pěl a MaFre pořád jen slibovala. A pak jsem omdlel ... to se mi občas stává...občas,když piju.Zejména vysokoprocentní alkehol.Co se dělo dál, vím tedy jen z vyprávění a myslím,že to již psát nebudu.Neb je to neslušné.Ale Philipska má i nadále obrazovku lehce vyboulenou....ty lidi jenom slibujou...!

SOBOTA : návštěva odjela,skřítka jsem vzal do obchodu,aby si k drobným dárečkům v podobě magnetů s Krtečkem a Ferdou (taková plata,která se mu líbila na veletrhu hraček a já je tajně propašoval domů) vybral pohádku.Doba je jiná a tak šlo samozřejmě o stříbrnou placku.Koupili jsme Shreka 2 a hned se na něj běželi kouknout.I když ho známe,protože jsme ho již doma měli,ale byla to pálenice a začala zlobit.Jinak se celkem nic nedělo.
NEDĚLE : byla tím dnem D.V cukrárně jsem měl objednaný ovocný dort a tak jsme vzali tarmanky a šli ho vyzvednout.A hned jsem měl zkažený začátek dne.Nějaký blb nám vyrobil dort sice ovocný,ale jahody si popletl s borůvkama o chybějící čtyřce ani nemluvě... Trošku jsem personálu vyhuboval,ale dort si vzal,protože skřítek měl dort slíbený a bez dortu nemůžou být narozeniny... Čtyřku jsem vyrobil doma barevným sypáním – nic moc,ale prckovi se to líbilo a to je hlavní.I když ze začátku dělal drahoty (věděl,že tam mají být jahody a jako správný skřítek občas trošku zlobí ... ).Špuntli jsme si šampáňo pro rarášky a docela si to užili.
Na to,že skřítka mi v pátek předala jeho PM se slovy "má trošku nudličky" a on měl 37,8,tak to byl celkem podařený víkend.(Skřítek se povaloval,já do něj hustil uzdravovadla,v bedýnce pohádky,v lednici pochutiny,....)

(Víte,proč je tady tolik obrázků R.Planta ? :-))) ) 

Weekend plný zážitků ...

O víkendu jsme měli být na chatě kamaráda a slavit tam narozeniny mého dvorního autolékařa a úhlavního přítele M.Jenže počasí nám nemělo přát a protože se trachtace mělo účastnit hejno skřítků,akce byla odvolána.To mne trochu rozlobilo,neb jsem nahlásil dovolenou,ale kamarád zosnoval náhradní plán...v sobotu se šla porcovat vepřová kolena do místní nekuřácké restaurace.

Účastníků bylo méně,než se mělo setkat na oné chatě,ale zdravé jádro zůstalo.Bohatě jsme pojedli a já díky skřítkovi,který si poručil kuřecí řízek a snědl asi jen třetinu,si zhuntoval žaludek na další dva dny.Skřítek vedl důležité hovory s kolem sedícími tetami a pak ukořistil několik prázdných lístků a tak jsme malovali.Na to,že jsme se poroučeli už po dvou hodinách,jsme toho stihli celkem dost.

O program na neděli jsem se postaral s dovolením sám tím,že se mi podařilo v soutěži na rádiu Beat (jediném,které poslouchám...fakt) vyhrát dvě vstupenky na veletrh modelů a hraček.Na výlet nás vyrazilo pět dospěláků a čtyři skřítci.Nejprve jsme museli navštívit sídlo onoho rádia a protože v téže vilce sídlí i rádio Kiss (obě rádia patří jednomu majiteli),tak hned v recepci na nás z fotografie blahoskloně shlížel můj kamarád Dejvy,který tu dělá moderátora.To jsem si nemohl nechat ujít a skřítka jsem pod Davídka visícího na zdi aranžoval.Potvůrka malej dělal obličeje,kroutil se a vůbec vyváděl neplechu.

Pak jsme v rámci dne otevřených dveří odpověděli na pár otázek (teda bylo jich celkem dost),ohodnotili v nich moderátory ("Kachnička" ode mne dostala jedničku s hvězdou.),dostali za to prezent v podobě dvojcédé Pražského Výběru (to jsme ale čuměli!),pokoukli po vilce,přes prosklené dveře zahlédli známého hudebníka (K.Palmer)dávajícího rozhovor do éteru a vyrazili směr Letňany.
Modely letadel,vlaků,aut a lodí bylo přehršel,ale skřítka více zajímal obsah haly druhé. V té byl ráj pro skřítky.Toho mého jsem musel odvádět od jedněch hraček,nebo stavebnic proti jeho vůli,ale jen proto,aby jsme se o pár metrů dál zastavili u druhých.Být po jeho,sedl by si k první volné stavebnici a nic ostatního by neviděl.A ačkoliv jsem dobrý hospodyň.. a dojídám po něm řízky ke škodě svého zdraví,oběživem jsem se zásobil a tak jsem mohl několik bankovek vyměnit za pár autíček a drobností...to aby měl skřítek památku na výlet a já mohl několik starých s poruchou trvalého rázu vyhodit do koše.Tajně!Cestu domů jsme prospali a myslím,že nám bylo fajn.

Skřítek nechce spát ...

Není toho mnoho,co bych po svém skřítkovi chtěl. Snad jen,aby správně jedl,po jídle chodil spát,nemlátil s hračkami,neukazoval na všechny věci v obchoďáku s výrazem:"To chci" a ještě pár věcí,na které si honem nevzpomenu.Ale myslím,že na malého skřítka je to moc.

Nebo možná není,ale ten rarach miniaturní dělá vše proto,abych si to myslel. A protože s rarášky,skřítky a jinou miniaturní havětí mám pramálo zkušeností,tak mu to někdy baštím a někdy mne to naopak přivádí do stavu šíleného,hysterického skřeta. Samozřejmě,zjišťuji zjištěné a objevuji objevené. A nechápu dávno pochopené... Proč,když vydám jednoduchý povel: "Na tom písku si normálně hraj,neházej těma kamínkama a neházej písek." má během pěti minut skřítek písek na hlavě,za tričkem a po celkovém ohledání i v teplácích? Miniaturní slipy nevyjímaje? Proč,když špínu miniaturu vkládám do vany,ve které je přiměřeně vody,nadbytek pěny a různých plovacích skřítčích věcí,potřebných ke koupeli,si bláhově myslím,že stačí špindíru poučit o tom,že ve vaně se sedí,v žádném případě nestoupá a už vůbec se do vody nedávají věci,jež jsou na poličkách po zdech? Jak je pak možné,že mi při jedné z četných kontrol s bezelstným výrazem scvrklina hlásí,že ta otevřená lahev od psího šamponu,která se kolébá v chladnoucí vodě,byla fakt prázdná? A jak je možné,že v zařízení,které se využívá ve všední dny k odkládání skřítků,se po poledním jídle můj skřítek radostně a bez odmluv oddává polednímu spánku, zatím co když jsme doma tvrdí,že se mu očička nezavírají a vůbec,ale vůbec se mu spinkat nechce a pak během několika milisekund upadne téměř do bezvědomí právě v ten nejnepříhodnější okamžik? Nejnepříhodnější samozřejmě pro mne. Skřítkovi je to fuk. Tak se toho budu muset o těchto trpajzlících ještě mnoho naučit.Jinak se zblázním.A odvezou mne do Havlíčkova Brodu,nebo tak podobně....A budou na mne dělat pokusy....A sledovat mne špehýrkou v polstrovaných dveřích.... A dělat si o mém chování poznámky...A zkoušet na mne nové sedativa,barbituráty a jiné preparáty...POMÓÓÓC...

Skřítek zlobí mě a skřítka zlobí malá dobrmanka.

Když mne někdo popohání,občas roztočím své mozkové závity rychleji a když mne chválí,ještě rychleji. A protože mi jedna osůbka pohladila ego,rozhodl jsem se,že dohoním zameškané. Alespoň trošičku....

Ačkoliv u mne skřítek bydlí každý druhý týden,nenapsal jsem o něm téměř nic...možná proto,že je můj a tak nějak se o něj nechci dělit. Ale protože skříteček někdy děsně zlobí a někdy vymýšlí lumpárny,rozhodl jsem se,že ho prásknu...
Můj skřítek měl pěkné dlouhé vlasy.Než si do nich šikovně vetknul žvýkačku.Tak šikovně,že toho jeho matka využila k ostříhání.Nejprve vršku skřítčí makovinky a po několika dnech i přes mé protesty,zbytku.Když se na něj podívám,vybavují se mi povinné školní filmy ze Sovětského svazu. Brrrr... Mám ruského skřítka!... Jediné plus a přiznávám,že veliké,je to,že se mu nebude potit kebulka a možná se mu tím pádem nebude přehřívat a nebudou se v ní "vyrábět" skřítčí zlotřilosti.Ale zatím to nefunguje! Možná,ale jen možná proto,že skřítek utrpěl zánět spojivek a musí nosit čepici s kšiltem a brýle.

Protože u nás stále ještě přebývá jedna dobrmaní slečna,trávíme s ní a s ostatníma holkama hodně času. Skřítek tvoří na minipískovišti bábovky a já poposedávám,hraji si s minidobrmankou a hlídám velké psice,aby se neproděravěly,když někdo kráčí kolem vrat.
A ta malá vymyslela nový způsob zábavy:přiběhne za skřítkem,párkrát do něj žďuchne nosánkem a pak mu sekne lopatku či bábovku a uteče s lupem na druhý konec zahrady. A skřítek piští,že krade a jde jí to sebrat. Rychle se naučil,jak okrást malou zlodějku,aby se ho nebála a tak hned,jak se otočí,psinka lítá kolem něj a čeká,až pískonářadí zase někam odloží. A takhle pořád dokola.....

Týden (necelý) se skřítkem.

Tak jsem se rozhodl,že zas něco vygeneruji ze svých mozkových závitů. Ale o těch malých štěnicích zatím není ještě pořád co psát. A tak bych snad mohl napsat o jednom skřítkovi....

O skřítcích se toho ví celkem dost. Jsou malí,rozpustilí,každou chvilku špinaví,hubatí,ale také velmi veselí a hraví.Skřítci jsou zákonem chráněni. A máme je rádi. Tedy alespoň ve většině případů to tak je. Jednoho takového skřítka opečovávám. Sic jen každý druhý týden a opečovávání tohoto druhu mi teprve začalo nedávno,ale již teď vím,že to nebude žádná prča... Ale chtěl jsem to tak, protože chci mít jistotu,že ze skřítka vyroste slušný chlapík. Po tomto týdnu jsem se utvrdil v několika věcech: skřítci trpí výpadky sluchu a když jim uši fungují,stejně v nich mají nastaven spamový filtr.Za spam je u nich považováno vše,co by je chtělo, byť jen trošku,umravňovat či zklidňovat. A nedej Bože (pardon!),když je přiložena příloha s nějakým konfiguračním souborem ! To se buď stávají uši skřítka nepoužitelné,nebo celý skřítek. Vypíná mozkové funkce,celý ztuhne a výraz očí by se dal připodobnit pohledu duševně nemocného pacoše,který se již dvacet let účastní pouze jednoho hudebního festivalu. Na druhou stranu,pokud skřítkovi necháte prostor pro seberealizaci a osobně se účastníte,je s nimi veliká sranda. A občas z nich padají perly v podobě úžasných větných spojení. Skřítek má totiž komunikační schopnosti rovné své výšce. Čím menší skřítek,tím menší slovní zásoba,ale tím větší zábava. To by bylo pro dnešek asi vše. Jen na doplnění:můj skřítek se jmenuje Jakub a jsou mu tři a půl roku....